Anotace: Uvažování po první schůzce, zda má cenu vztah na dálku i když jste se zamilovali. P.S.: Jiři neber to osobně
Už zase sám
v nebeském podkroví
vepsaný do sonetů
všech paralelních světů
zastlaných do mraků
kde tichu slíbím
vše co si bude přát
v krepovém papíru
baldachýn vesmíru
skrytý do přítmí tvých řas
kde je
Ano-Ne
spoutané
bolestí krás
až se chvěješ.
Do marných snah
své city rozpouštím
s trapností okamžiku
si hraju na jazyku
a marně doufám ve vzkříšení
v objetí prázdnot
kde budu navždy spát
za plentou vesmíru
okraden o víru
že mohu vejít tam
kde je
Ano-Ne
spoutané
bolestí krás
až se chvěješ.
Moc pěkné. Vím, že mi do toho nic není, ale pokud jste tohle uvažování o smyslu vztahu na dálku přečkali, tak je to paráda a není důvod ke smutkům, ne? Je nádherné, pokud umíte vyjádřit svoje pocity básní...
24.04.2007 18:00:00 | Kaaťa
teda necítím smutek proto, že bych to brala osobně, ale proto, že tak na mě působí ta básnička(textík) ale to už jsem říkala....nějak jsem se do toho zamotala..Radši si to řeknem až budem spolu :)
P.S.: taky někde hluboko ve mě hlodalo jestli "přežijeme" vzdálenost :)
12.12.2006 21:07:00 | Jiřina
Když jsem tuhle prácičku četla poprvé působilo to na mě ponuře, smutně, beznadějně...a nezměnilo se to ani teď /(ani po tom cos mi vysvětlil jaks to vlastně myslel)... Nějak mi moc nejde nebrat to osobně, prostě z toho cítím smutek.. Ale všímáš si, že radši nehodnotím :) abych nedostala naplácáno :) Těším se na Tebe, človíčku :)
12.12.2006 20:43:00 | Jiřina