Chybí stopa tvá
v mých chladných, temných dnech
Chybí slunce zář
soužím se, trpím, žiju ve stínech
Chybí dotyk tvůj
vždy sám jsem, smutek sžírá mě
Chybí rodný dům
Úkryt před cestou končící ve tmě
Chybíš celičká
v náručí bych tě svírat měl
Chybíš mi maličká
proč chceš abych zapomněl?
Já se ti omluvuji, Luini, za tuhle debatu u Tvé úžasné básně. Taky to Jerry mohl začít psát jinam. Alibismus je hrozná vlastnost, ale já jsem mu to říkala. :o)
12.12.2007 14:07:00 | Muriel
smutný, jaká diskuze se rozvinula pod tímhle dílkem, neřekla bych že sis to zasloužil..každopádně mě se líbí především závěr básničky...a nesmutni...odezní to *
10.12.2007 19:58:00 | kokeš od pana krbce
Nó, měla bych pak výčitky svědomí... :o) Tak si pojď povídat jinam a něco zajímavého, když už jsi mě sem vylákal. A vůbec, jak si tohle zjistil?
03.12.2007 23:31:00 | Muriel
Nesmíš se ptát. A pojď si povídat někam jinam. A taky mi nepiš tak hrozné vzkazy, vypadá to pak, že chceš nejmíň spáchat sebevraždu.
03.12.2007 23:29:00 | Muriel
Moc hezká báseň - tak trochu mi připomíná mě samotnou; někdy se špatně zapomíná. Ano, zesmutněla jsem, ačkoli jsem (snad) méně zranitelná a začínám brát věci tak, jak jsou, vidím je čím dál ostřeji; začínám si uvědomovat, že svět, kterým jsem obklopena, je značně skleníkový (úroveň lidí na gymnáziu je z pochopitelných příčin velice odlišná od průměru a já mám problémy komunikovat s např. vrstevníky z učňáků, protože ani nechápou část mého slovníku, natož náhled na život).Uvažuji, zda je takovéto odtržení vůbec v pořádku, ale jednoznačně nám usnadňuje život - studenti ještě na vysoké škole jsou duševně méně staří než lidé, kteří od prváku jsou čtrnáct dní z měsíce na praxi v práci. Máme delší dětství a mládí, žijeme bez starostí, nicméně se obávám že v budoucnu mnohý z nás tvrdě narazí.
A tak se nrediv, že má poezie smutní - padají mi klapky z očí...
16.12.2006 13:49:00 | Alea - kometa kdovíco přinese