Anotace: ...
Jsou v životě našem chvíle
trvají předlouhé časové míle
chvíle, co chceš si zachovat
pro pocit plnosti si v sebe dát
Jsou jako jiskra v černé duši
ukryté dobře aniž kdo tuší
že živí oheň, který plápolá
rovnováhy v těle se dovolá
Jsou jako déšť, sníh, voda zázračná
studánka touhy průzračná
jako mlha, jenž se kupí v mracích
semínko v zemi toužící po zázracích
To všechno jsou a mnohem víc
nuzným je ten, kdo nemá nic
vítr jsou, prohánějící se rákosím
vzpomínky své si ráda obnosím
18.12.2006 16:51:00 s.e.n
Báseň má sice známé,ale stále dobře se čtoucí téma.Zahřála,jako hřejí ty vzpomínky.
Ohledně rýmů-změnila bych to :uschovat-zachovat.Přijde mi to stejné hned po sobě.Ale možná se mýlím.Jinak hezké.
18.12.2006 11:00:00 JardaCH
Promiň, ale nějak se do té tvojí básničky nemůžu ponořit. Překážejí mi v tom rýmy, většinou gramatické, které obvzláště v tom sdruženém verši příliš bijí do očí. A je to! Je mi líp? Není, ale napsat jsem to musel. Tak se nezlob!
18.12.2006 09:30:00 Mácha
Moc hezký. Taky rád vzpomínám.
...Vzpomínky co hřejou,
vzpomínky co bolí.
Jsou prostě naše,
ať už na cokoli...
18.12.2006 09:16:00 Lucie Plocová
Vzpomínky jsou opravdové bohatství, které nám nikdo nevezme... Báseň je moc hezká.