Duhová hostina
Duhová hostina
Anotace: Pro křišťálovou duši Cecilku, která mě pozvala do svého snu…
Prožil jsem sen,
přestože jsem nesnil,
byl jsem v tom snu,
i když nebyl můj.
Jen jsem přijal pozvání
a trávou brouzdal
pod blankytem
nebeských tůní…
Potom jsem stál
uprostřed luk
kde prostřený byl
bělostný stůl
hostinou přátelství,
nálad a vůní,
všech barev duhy
a odstínů lásky.
Byli tu všichni,
kdo jsou Ti blízcí,
upíjeli křišťál
ze studánek Tvých očí
a hodovali barvy
těch různých nálad,
z nichž podle chuti
každý nabíral.
Pak zafoukal vítr,
jak už to bývá,
když sny se k ránu
rozplývají
a odvál hosty
duhového kvasu.
Na stole rozlité barvy
a v trávě zůstaly
otisky duší
a jedna
převrácená židle…
Směl jsem se dívat,
směl jsem tu být,
se všemi ochutnat
všech barev duhy.
A pak jsem odcházel
s poryvem větru
plný těch pocitů
lásky a štěstí.
A za to
máš
můj
dík…
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk18.12.2006 16:40:00 s.e.n
Pěkný sen. Večer si to ještě přečtu a pak třeba příjde podobný ke mně.Stává se mi to,když na něco moc myslím.
18.12.2006 15:24:00 Mourek
Co na tom,
že se židle převrátila.
Vždyť radost vám z očí zářila,
modř se s modří spojovala,
nejen víla čarovala,
kytička se usmívala...
18.12.2006 12:17:00 Levandule
Já seděla vedle Tebe
a Cecilce držela dlaň...
Tak dali jste mi dotýkání nebe,
ze srdce děkuji vám... ;-)
18.12.2006 10:59:00 Cecilka
Jejda... :o)
co napsat, když teď písmenka mi schází...??
...ubrus uschoval drobků pár,
ve vzduchu vznáší se pořád vůně modrého zbarvení,
zůstalo mi i něco tónů jako dar,
těch, které prostě jen tak nedoznějí...
...postavím židli zpátky ke stolu
a mlčky nasávám pohádku... snění... milo...
všechno to jemněhmotné "pospolu",
co džbánek živé vody jedné babě naplnilo...
Já
d.ě.k.u.j.u...!!!
18.12.2006 10:44:00 WhiteSkull
...to je celá Cecilka :) ...její pozvání se neodmítá ...
...pěkně jsi nám ten sen vyprávěl ...
