Na perutích labutě

Na perutích labutě daleko nesu Tě,

unáším Tvou žhnoucí duši ve svých myšlenkách,

a to se nedělá, když spatřil jsem svého anděla,

jak usedá na Tvé ruce nad ránem, když se vysvlékáš.

 

Řeky ve Tvých spáncích se rozestoupí,

takový pocit máš, že něco v konci začíná,

co Tě posunout má dál v nahém společném objetí,

naše lásky ega - v lásce vesmíru jsou zakletí.