Ztrácím, co nemám

Slunce ač za mraky
nás dva vidí
vidí jak já a ty
dva nenormální lidi

jsme jeden, splynem
láska prochází kůží
tvými rty a klínem
pak deštěm nás vzpruží

Slunce se směje naivitě
vím, chybí mi nadhled
když přemýšlím, jak mít tě
projednou navždy a hned

Místo zisku ztrácím
tvůj úsměv, vlídný pohled
nevím už jak a čím
lze získat si jej zpět