Sněhové vločky

Je taková zima
chlad
všude kolem
chce se mi plakat
však mráz
mráz v Tvém srdci
pálí mé slzy

Studí mě
každá vzpomínka

Proklínám ten den
kdy poprvé jsem Tě viděla
kdy poprvé
podíval jsi se na mě
těma nevinnýma očima
a konejšil slovy
bojácné lásky
Bál jsi se zklamání
bál jsi se milovat
Já otevřela Ti své srdce
a říkala,
že nemusíš mít strach

A najednou
chladné pohledy
vracejí mě do reality
věřila jsem Ti
věřila jsem v Tebe
věřila jsem v Nás

Však teď
krvácím
uvnitř
probodl jsi mě
lží a přetvářkou
asi...

a necháváš mě mrznout
na zledovatělé silnici

Proč?
Proč jsi to říkal?
Mám Tě rád...

Jak sladce to znělo
a hřálo..
Byl jsi moje slunce
pro které jsem žila
pro které jsem mohla dýchat
Teď dusím se
vlastními slzami
měnícími se v led

Umírám zevnitř..
Rozpadám se do sněhových vloček...