Ironie

Utrhly mě stonky tvých vlasů,
jako tluče mi srdce, které
v sobě si nesu
a kdo řekl, že je zima,
když cestu k tobě nepokrývá sníh,
ach, moje je to vina,
že nepoznal jsem tě
déle nebo dřív,
jinak by bylo nám dvoum,
jinak by nám bylo
předtím a teď,
zase na začátku
z druhé strany
a já nevím,
za jaký konec mám to vzít
i tvé srdce v sobě si nesu
a lásku dát ti nebo vzít.