Kolikrát v životě jsi váhou...

Anotace: člověkt tolikrát touží něco udělat... Třeba jako říct sbohem, už se nevracej...

Po roce, který občas i krásné stránky měl,
ten můj partnerský svět zase oněměl.
Už netrylkují slavíci svým smíchem zvonu,
už kolikrát jsem si přála,
abys jel domů…
Tolikrát jsem chtěla říct,
tak už tomu všemu dost!
Měla jsem na tebe takovou zlost…
Chtěla jsem zase sama růst jako kaktus.
Bodat u srdce druhé a bolet natruc.
Kolikrát jsem neviděla žádnou cestu
a odhodit tě jako psa mi přišlo jedině možné a schůdné.
Představila jsem si to.
Oblila mě samota a cítila jsem,jak mi srdce stydne.
Tak kam pro náplast jít, když trápení s tebou řeže jak pila.
Promiň, ale kolikrát vážně nedovedu být jen milá…
Ale leccos jsem pochopila.
Že vzdát se jen tak, aby člověk měl svůj klid,
je jako nikam v životě nedojít…