Prším

Podzimně prším z oblak žalu,
skrápím prach letních vzpomínek.
Oděné v novém overalu
stékají city z ramínek.

Nedolétnou ti více k uším
mé tóny tklivé symfonie.
Pro naši lásku nářkem prším
ty neslyšené elegie.

V kalužích slov se krokem hadím
překlenout snažím vlastní stín.
Opilou duší smutkem prším
do deštivzdorných kocovin.