Babylonská svíčka

Já občas létám po obloze,
dám tak volno svoji zvláštní touze,
tu letím prudce vzhůru
a pak jak kámen padám dolů.

Já občas létám na plameni
a to jsou ta nejkrásnější snění,
kdy všední život v pohádku se změní,
a kdy probudit až nechce se mi.

Já teď rád bych letěl s tebou,
a k obloze já zamířil bych ve dvou
tělo na tělo a dlaně pevně sevřené,
tak jestli chceš, tak chyť se mě.