Lavička

Lavička milenců, ukrytá ve křoví,
nožem je zraněná, ji to však přebolí.
Chlapec tam vyrývá jméno své milé,
na vždy tak zvěčnit chce, krásné ty chvíle.

Tak tady lavička přes léto stála,
láska těch milenců stále ji hřála.
S jiným pak děvčátko večer tu sedá,
mládenec zase už ostrý nůž hledá.

Nechápe lavička, co se to děje,
nové zas srdíčko na ní se skvěje.
Tohle je divný svět, bručí si lavička,
raději přestala počítat srdíčka.