Naděje zemřela.

V prázdném pokoji sedím,
s flaškou tiše v koutě trpím,
jakou odpověď chceš slyšet,
na otázku jak se mám,
když vidíš, jak si z tváře slzy utírám?

Na tvou fotku tupě zírám a vzpomínám,
prachy, sex i lásku sem ti dal,
svou duši zaprodal,
chlápek s nablýskaným bourákem,
a už nejsem tvým životním partnerem?

Pár let a ty říkáš, život jde dál,
dítě jak nemocný štěně jsi utratila,
s úsměvem na rtech si nám ho vzala,
rodinu a štěstí za zlato a bohatství?

To vše sis nahradila prý je to tak lepší,
jak drahá prostitutka ses zachovala,
jako vrah si jednoduše vše popravila,
naše dítě, naši lásku… Proč tě pořád miluju?

Zavřít oči a probudit se s ranní kocovinou,
A na vše v mžiku zapomenout.
ale s pistolí v ruce jít a jen stisknout spoušť,
a z té bolesti uniknout
vzala jsi mé srdce i mou duši
vzala jsi mi naději…
už žádné svědomí ani výčitky…