Neruš
Neruš
Neruš, když dřímá mnou prázdno
popelkavý prach v mé duši
když veškeré jsoucno se ztrácí
s každým tvým polibkem neznámo kam
mé srdce vždy tuší, tuší přeci
a přesto se ptám.
Neruš, když na tvé tělo nehlučně zírám
vstřebávám zázrak toho okamžiku
kdy profánní se stává posvátnem
přičemž vnitru mém pramení touha hříchu
v náporu s úžasnem.
Neruš otázkou co potom bude dál
zítra daleko a dnes je teď
Promilujme se něžně nocí jak tančící pár
vždy bude znít má odpověď
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Jsou chvíle kdy je třeba mluvit a chvíle, kdy se má žít. Nesnáším když lidi prázdně mluví jen proto, že se neodváží něco vypít do dna. Děkuji, tahle básnička mi mluví z duše ;-)
10.03.2012 13:37:03 | Větroplach
Jsem rád že jsi si v ní našel to své, které je mi velmi sympatické.
Neboj se ji sdílet a šířit, já se vyhraňuji jen zneužívání mých práciček v rámci komerčních účelů.
10.03.2012 14:11:40 | SEGOVESS
Děkuji za důvěru. Jen malou poznámku - jsem slečna :-) (chápu, že můj pseudonym mate)
10.03.2012 15:01:37 | Větroplach
