Sedím a tiše přemýšlím,
zatímco mi stydne čaj,
zda je to láska,
tiché příměří,
vítězství nebo má vůle,
měnící se v prach...
Díváš se z okna,
čekám, nemám strach,
a milosrdné příšeří,
odpor blížící se nule,
tvůj vzdech,
mé vzlyky,
smích, co zbyl nám od minule,
Mozaika vjemů,
krása v síle hrubosti,
je důvodem mé blbosti,
mlčíš,
možná mě lituješ,
v nějakém koutku tvojí duše,
je to jasné,
nejsem ta,
kterou tolik miluješ...
a smích odminule... je nádherné.
trochu mi připomíná texty Hany Zagorové... třeba http://www.youtube.com/watch?v=bbx0lQ26bTs
mám ráda nevymyšlené city. :)
11.03.2012 20:04:11 | Zamilovaná do nezamilované doby
Mně se tato básnička líbí, ale ještě bych se k ní vrátila později a zapracovala na ní, obzvláště v prostřední části.
11.03.2012 19:25:35 | zaba.zuzla
Vystydl mi taky čaj, protože jsem se začetl, líbí se mi tvá básnička, za ST
11.03.2012 18:33:39 | kočkopes