Návštěvnost
Socha
Socha
Stojí dívka a déšť na ni padá,
v její ruce růže neuvadá.
Stojí tam a je z kamene,
doufá, že si milý vzpomene.
Chodí tam každou neděli,
přijde k ní a chvíli posedí.
Netuší, že uvnitř kamene,
bije srdce ztlumeně.
A ta stojí v dešti,
nepozná nikdy štěstí.
Po tváři jí tešou pramínky,
dopadají na bílé kamínky.
Nikdo se nikdy nedozví,
je li to déšť,či smutné slzy.
Jestli má kámen duši,
nebo jen stojí v dešti.
v její ruce růže neuvadá.
Stojí tam a je z kamene,
doufá, že si milý vzpomene.
Chodí tam každou neděli,
přijde k ní a chvíli posedí.
Netuší, že uvnitř kamene,
bije srdce ztlumeně.
A ta stojí v dešti,
nepozná nikdy štěstí.
Po tváři jí tešou pramínky,
dopadají na bílé kamínky.
Nikdo se nikdy nedozví,
je li to déšť,či smutné slzy.
Jestli má kámen duši,
nebo jen stojí v dešti.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Rým semtam uletí, přesto se mi líbí.
12.03.2012 19:58:07 | zaba.zuzla
já vím, Je to o něco starší dílko, ale nechtěl jsem to předělávat. Jsem si toho vědom. Zaujala mě jednou tato myšlenka o soše. Děkuji
12.03.2012 20:01:21 | korzar