A tak se ptám...

Anotace: Ano, stále existují bláhoví romantici, kteří si myslí, že na ně někde ve světě čeká jejich spřízněná duše a s nikým jiným nemohou být...

Jsi ten pravý, půlka mojí duše,
jsi ten, kterého ze snů znám?
Ani nedýchám v divné předtuše...
Také cítíš, že nechceš být sám?

Jsi mou hvězdou na temném nebi?
Anjel, co pro mě sestoupil k zemi?
Najednou toužím být zase bláhová...
ikdyž pro mě se šťastný konec nekoná.

Naposled v dlani hřeji si naději,
ikdyž mé vidiny skoro se ztrácejí...
vzpomínám na to, co kdysi bylo...
jak nemožné je, by se to navrátilo.

Jak silná hranice mezi námi stojí...
jen lži a tajemství, jen ty a já -
- jak zrádně křehké pouto nás pojí,
jak zlomená vždy byla víra má.

Přemýšlím nad tím, co by mohlo být
a nad tím, že nesmím se odvážit...
a také tuším, proč zbývají jen trosky...
a šlapu po střepech našich citů bosky.