O skutcích smutku

Ó smutku jak dokážeš být rozmanitý
temný inkoust do duše rozlitý.
City a myšlení ovládáš
jak krutě s tělem nakládáš.
Nevidět, neslyšet, necítit
smysly oslepit, "nebýt"
Měníš dny a noci za běhu
v tuhnoucí asfalt bez břehu.
Provádíš věci nevídané
jak se ti osude zamane.
A rázem z klidu a pohody
topím se a bez vody.