Doma
Doma
*
*
Do očí ti napadala tma
jako kousky nebe těsně před setměním
Tvé polibky chutnají po mandlích
a po všem, co neznám,
ale toužím okusit
Když se mě dotýkáš,
vzdouvá se ve mně neklidné moře
a ohlazuje kameny mé bolesti
a toho, co jsem myslela,
že už ve mně umřelo,
jsem zase plná až po okraj
A když mě obejmeš,
je to jako bych
doplula do přístavu
Jako chleba a sůl
v teple u kamen
Jako studené ruce
na horkém hrnku s čajem
V tvém náručí
jsem konečně zase doma
*
*
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
mně se líbí i s mandelma i s tím zbytkem
01.04.2012 16:52:37 | kočkopes
Opět se mi potvrzuje, jak je poezie věc subjektivní. Text pramení z přesného pocitu a nezměnila bych na něm ani slovo, ani délku. Stojím si za vším, co je v něm.
Děkuji všem za návštěvu i komentáře.
01.04.2012 09:00:28 | Jana M.
Jinak bych nezkracovala o nic, za tipeček;)
31.03.2012 13:58:36 | Lilien
mandličky vážně ne v polibcích;)
31.03.2012 13:01:09 | Lilien
Do očí ti napadala tma
jako kousky nebe těsně před setměním
a když mě obejmeš,
je to jako bych
doplula do přístavu
jako chleba a sůl
v teple u kamen
jako studené ruce
na horkém hrnku s čajem
v tvém náručí
jsem konečně zase doma
takhle by mi to klidně stačilo, tohle je krásný - to mezitím ne že by mi extra vadilo ale ani by mi to tam nechybělo pro celkové vyznění :o)
31.03.2012 11:53:59 | hanele m.
Já bych dala pryč jen ty mandle - polibek chutná po mandlích mi přijde eklhaftní, páč mi to evokuje dlouhý jazyk a mandle krční.
..."Tvé polibky chutnají po všem, co neznám, ale toužím okusit"... atd.
Jo a dávám St
31.03.2012 12:12:48 | Kropydlína Škopounová
