Malý princ

Malý princ, co nechával se unášet
na vzdušných proudech,
kdy jeho tužka klouzala po papírech,
ve spirálech, ve vodních vírech.

Konec tužky už se setkal,
setkal se s malými bílými perličkami,
ale i přesto dával příběhu barvu
a ten neskutečný nádech reality.

Příběh o dvou malých bytostech,
co se setkaly a poznaly.
O všedních záležitostech,
co provázeli je životem.

A dvou rukách spletených,
myšlenkami spojených.
O společném snu
a jeho uskutečnění.

A jak se příběh odvíjel dál,
poznal, že ho žije on sám.
Při pohledu na hvězdy zachvěl se,
tak blízko a přesto tak daleko.

Odmítal psát dál,
bál se, že on je sám si osudem.
Nechtěl vědět,
jak ten příběh skončí.

Nač ničit ty krásné chvíle,
které jsou tak krásné.
Ale bez tužky na papíru
byl jeho život bílou krajinou.

Smutnou, bezcílnou, bolavou.
Proto opět psal,
aby zase poznal ten pocit,
mít někoho rád.