Stulený na řasách

Život v destruktivním sbohem,
ulpěl na bodu přát a chtít.
Z nic - stává se náhle mnohem,
a ze slova "nikdy" tenký štít.

Chybíš mi v kráteru někde tam ve mě.
Ve dne i v noci, celé dny.
V čekání..že si bol klidem sedne,
objímám paže .. a ptám se - kdy?

Toužebně vzhlížím k nemožnému,
přání se chtěje v útrobách.
A spánku tolik vítanému,
dovolím stulit se na řasách.

Vědomí únavy k Tobě mne vede,
těžkost se ztrácí, smysl zas mám.
Když šedavá krása se z očích Tvých směje..
kdybys tak věděl, jak postrádám ..

Tebou čas plný.