Mám se ptát?

Mám ti tady vyprávět,
pohádky se šťastným koncem?
A na konci těch plytkých vět,
zazvonit srdcem zvonce?

Mám ti něžně pošeptat,
zde, na tomto místě,
že miluji tě, mám tě rád
a životem pak vést tě?

Mám ti ruku pohladit,
a v tvých řasách plout jak lodivod,
mám si snad kávu tebou osladit,
a přenést tě přes vratký schod?

Mám se ještě vůbec ptát,
zda dotek můj tě vzruší?
Vím, že spojeni jsme nastokrát,
jak tělem tak i duší.

Já jsem slza, co po tváři stéká ti,
a ty tep co moje srdce tiskne,
Jsme čistý pramen života,
o kterém každý dobře ví,
že ač teď teče, jednou
- vyschne.