Můj host

Anotace: Verše psát neumím. Rád je čtu. Prezentuji zde básně Jiřího Hrabince. Nádherného člověka, kterého je mi ctí znát čtyřicet let.

  PAST                               POTOPA                                            SVLÉKÁNÍ

 

  Vešel jsem                     Stoupáš si ve mně                               Takový je to proces 

  do tvých zahrad              jako povodeň                                      svlékání

  voní tu mandloně            trosky mých zábran                             tluču ti na vrata

  nevím proč                     plavou v proudu                                  v dešti                    

  snad tvé oči                    podřízen síle tvého víru                        a teprve zadlouho

  právě kvetou                  splývám v tvých vodách                        se ozvou

  vešel jsem                      jak vyvrácený kmen                             tvé bosé                     

  a dvířka bez klik              v sobě však mířím                                kroky 

  za mnou zapadla             do vesmíru

  ani se neohlédnu

  bůhví

  jak vysoké zdi

  jsou kolem

 

 

 

 STOPY V PÍSKU                          PRŮNIKY                                    ZTRÁTY

 

 Stopami v písku                         Dlouhá je cesta žlutí                   Ztrácím tě lásko

 verše píšeš                                přilévám po kapkách medu           ztrácím

 teskný břeh moře                       je to ona není to ona                  tramvaje mi tě kradou

 lemuje tvé kroky                        včely se lačně slétají                    říkáš mi sbohem              

 vlna za vlnou                             ale ty stále nemáš chuť                před ohradou

 písmena umazává                      zadržet mi ruku                           barevných plakátů                         

 zastav se a počkej                     dlouhá je cesta průniků                tak těžce získanou

 má smutná lásko                                                                        ztrácím tě bez náhrady

 klopýtám za tebou                                                                      rozbitý smutkem                                                                        

 cestou marnosti                                                                          sám k sobě

 -ale usmívám se                                                                          obracím se zády