Zpověď starce

Jak tíží mé staré vrásky..
Pravda nebo jinotaj?
A za trochu pravé lásky,
snad jiný projde světa kraj.

Ne, již nechci psáti básně,
o velké mojí lásce.
Avšak jak mi bylo krásně,
dávat své city v sázce.

Tvořte dál, milí básníci!
Ve vás je má naděje.
Jen jeden mezi tisíci,
se nakonec zachvěje.

I já, mezi hrstkou starců,
budu křičet i se smát.
Kašlete na slova znalců,
podle nich jsem dezolát.

Již brzy se snad vrátím zpět,
se svým zvláštním osudem.
A naše těla se budou chvět..
Bez šatů a se studem.

Jak tíží mé staré vrásky..
Pravda nebo jinotaj?
Navraťte se moje krásky,
ať vím, co je pravý ráj.

Kde vás mám..?