snění v bouřce

ve zlatém rámu
něžná tvář
stáĺe ji vidím
když oči zavřu
ulehnu na polstář

ve snech jí potkávam
v blůzce bílé
zaplé jen na pár knoflíčků
překrásný úsměv
co jí stále zdobí
vzpomínka amorových poslíčků

jen kronikář si v šeru hoví
a pokud ví,tak neodpoví
nechá mě v tiché touze stát
chtěl bych jít za tebou
..mám tě rád

budu tvou kávou,ranním čajem
rukou co slzu osuší
pro tebe úsměvů
plné mám kapsy
oblohou z které neprší

vystoupíš ze sna?toť mé přání
pak bych tě mohl k sobě zvát
ukázat krásu lesních jezer
rozbít tvůj smutný celibát

dejte nám prosím na zkoušku den
nechte svá moudra ať se hojí
mi si pak slíbíme s úsměvem
že osud si nás jednou spojí