Zpověď

Stavím si své vzdušné zámky
z tvých pohledů, slov, mrknutí.
Pořád si říkám co bylo, to bylo
ale srdci neporučíš.

Byli jsme k sobě srostlí jak siamská dvojčata.
Ty si mě odstřihl a to dost nešikovně.
Chybí mi kus sebe. A strašně to bolí.

Litry alkoholu jsem prolila svým krkem.
Stejně jsem vzpomínky nezabila. Ba naopak!
Žijí v mé hlavě dál a ještě živěji.

Snad tisíckrát jsem chtěla umřít.
Jenže ty si mě učil žít.
Vdechoval si mi život pokaždé,
když mi docházely síly.
A vdechl si mi jich asi dostatek.
Protože žiji a jen tak pod kytky mě něco nedostane.

Dostala jsem životní lekci,
naučila jsem se i odpouštět.
Vím, že musím jít dál ale pořád mě něco drží.
Asi ten velký strach