Můžu za to já..

Chtěla jsem moc, nespokojena s málem, zůstalo mi nic,
ztracena v lásce, zaslepená okolím, uhasla mi naděje - poslední svíc.
Jako vzácná váza rozbil se mi jediný sen o Tobě,
sevřít tak kousek lásky Tvé, pociťovat jí v sobě.
Smát se hloupostem a být zase dítě,
Tvé ruce mít jako záchranné sítě.
Chci zpátky Tebe, a nemůžu jít dál,
bolí to, moc, proč jsi mi lhal.
Proč já lhala sobě, a bála se Ti říc´,
že byl jsi pro mě vždycky něco víc.
Jsi pryč, máš nový život, já ten svůj dala lásce,
srdce rozbité na ticíc kousků svěřila jsem lepící pásce.
Navěky budu v sobě nosit Tvůj dávný kousek štěstí,
budu ta, co Tobě pravou lásku věstí.
Sobě souzeni, už nestřetnou se naše srdce více,
pořád k Tobě něco cítím ... vykřičím si plíce ...
Prosím, odpusť mi tu bolest, vrací se mi žal,
odpusť, že nebyls v našem vztahu Ty, kdo lhal...