za kapkou kapka. .

prší
za kapkou kapka buší
do parapetu
chci říct světu
některé věci nejsou možné
v rozporu
s dobrým vychováním
životním moudrem
odmítáním
přesto mě pohání
život jemně sladí
a možná naději mou hladí
..proces na pozadí

kde je ta hranice
co se může v dobré víře
hříchy na papíře
zvěčněné

co se smí
kdo promíjí
kdo slzu roní
ikdyž cizí růže voní
bodnout umí

nebuďme hluší
srdce volá
z dálky křičí
o pomoc
když do oka si padnem
v úhlu vnadném
končí noc..
a touha dřímá..

prší ,
déšť s deštěm se tu střídá
každý svou si lásku hlídá
svou porci
......nedojídá
jen jí solí
do všech ran

patříme vlasně někomu
tak jako kapka
velké louží
třeba po moři si touží

chce se vpít
.
.
.
.

na kraji vesmíru ..tam
ve stínu sedmi planet
bych tě zaved
a z výšky
hleděl na tu modrou krásu
držel tvou ruku
šeptal vlasům
tichý rým

a chceš-li
sneseme se k zemi
kde s tebou
dobře je mi