Malá mořská víla

Na útesu ve vodě seděla,
určitě o mě věděla.
Napůl člověk,napůl ryba,
byla normální,žádná přírodní chyba.

Otočila se na mě pohledem krásným,
a já byl jasným.
Pro Tebe cokoliv má vílo mořská malá,
co jsi mi srdce vzala.

Usmála se na mě,
něco pulzovalo ve mě.
Vedle ní jsem seděl,
jedno jsem věděl.

Že budu navždy s ní,
přitulil jsem se k ní.
Dala mi ruku a skočili jsme do vln,
já po chvíli vody pln.

Utopil jsem se v náručí krásné bytosti,
pln štěstí,radosti.
Kdybych mohl plakat slzy dojetí,
že na sklonku umřel jsem v objetí.