smlouva s osudem

 

být tak v pravou chvíli

tam kde se osud sklání

a do svých nekonečných archů

nikým nerušen

hledí

 by splnil tajná přání

 

možná by váhavým pohledem

proťal můj stín

a se slovy

že touto linií se v čase

a s velkým smutkem v hlase

nevydám

 

že nepotkám

 tu která jenom štěstí hledá

které pramen neposedný

pokoj nedá

tu co pro úsměv by semnou byla

s velkým  darem

 že minulost by ze mě smyla

 

osud prý nechce

ač ho nutím

měnit svá dávná rozhodnutí

on přisoudil on  roky hýčkal

a co prý jednou

do kamene vepsal

 

..na vždy je