Nepřestávej

Je mi smutno,
ale jak mám popsat pocit,
obvzlášť teď,
tak pozdě v noci.
Z rádia slyším hlas co se ptá,
Dívko, proč nelétáš?
kdo polámal ti křídla?
myslela sis, že ho znáš,
v jeho stínu jsi se vzhlídla,
Ten hlas radí,
dívko leť!
Znovu vstaň,
všechno zlé, pro dobré smeť,
hlavně létat nepřestaň.
Klidně křič,
až budeš sama stát,
nech deštěm kůži smáčet,
můžeš bláznivě se větru smát,
a nohy za sebou vláčet.
Když křídla polámou ti znova,
možná přístě, možná teď,
vzpomeň si pak na má slova,
najdi koště, znovu vzleť!