TOBĚ

možná jsi jako prachový sníh
co zvolna dosedá
na mou ruku
ve svém třpytu svěží
a čas …. ten který nepřeje
ten co tání palce drží
neúprosně běží

z kraje zimy první vločkou
ledovou buď mou
a já své přání
cestu k jihu za zimou
s tebou nevinnou
snad abych ještě žil
řádky co jsem snil


v přenosné ledové jeskyni
v původním stavu chci tě mít
jen řekni mi
smím-li snít
že tam kde celý rok ti dají
orloje netikají