vzduch žlutě svítil, zrovna jako květy orseje
ladoněk bylo taky jako když máku naseje
stromy držely ve zkřivených prstech větví loňská hnízda
a slyšela jsem, jak na psího miláčka někdo táhle hvízdá
některé kmeny už se oblékly do bílych, krajkových šatů
nechtěly vykvétat na poslední chvíli, ve spěchu a chvatu
procházela jsem ostrovem zeleně v mém nejmilejším městě
kolem se proháněli bruslaři po rovné, asfaltové cestě
a pak jsem poslechla dřevěnou lavičku, která tolik zvala
dívala jsem se na Prahu, na stromy a lebedila si jak malá
Mě se to docela líbí. Dost možná se nějaký kritik najde, ale já mám z toho dobrý pocit. Taky miluju Prahu. Jen to lebedění na konci mě nějak tahá za uši. Ale to je spíš subjektivní dojem.
07.08.2012 09:10:55 | Honey_star
no,vzniklo to na základě momentálního pocitu a tím bylo lebedění...a nevím,jak jinak ten stav vyjádřit :-)
08.08.2012 00:23:29 | te.re.
Nemám vůbec nic proti lebedění, jako činnosti, chraň bůh, to já ráda. Ale to slovo mě nějak k srdci nepřirostlo, nevím proč. Mám prostě pár takových slov, který mě vcelku bezdůvodně iritujou, třeba jako čumenda, šmajchlovat nebo lebedit :). Ale jak říkám to je chyba na mé straně. Jinak je to super.
08.08.2012 00:27:36 | Honey_star