odcházející...

chybíš ... 

v srdci bude navždy malé bílé místo 

kam ses vryl 

a pak ses někam schoval 

snad pod tíhu kamenů 

snad jen za neupřímná slova 

v očích mám slunečnice 

ty cos mi natrhal 

a v každé ruce kámen z půlměsíce 

méně je někdy více 

lásko.... 

tak mažu to srdce co jsem Ti nohou do písku malovala 

a dýchám si do dlaní 

..svobodná 

už ne Tvá 

něžnosmutně sama.....

V chladném tichu oblečená 

usnu 

nebo ne? 

balancuji na pokraji snu a bdění 

za paprskem slunce 

jež z mlhy svůj svět vykouzlilo 

ten svět, v němž ničeho není třeba litovat 

ano,  tam na pokraji snu a bdění 

v tom malém bílém místě plném 

pavučin a oblázků 

navždy tě budu milovat 

a budu chtít dýchat pro lásku 

pro tu, kterou stihl jsi mi dát...