křídla racků

obuju boty jen tak lehce
ať písek patu netlačí
ať nepálí
jdu sám
a krokům volnost
směr ať zvolí
nespěchám

přimhouřeným okem
západ slunce do vln
z povzdálí
svým vnitřním zrakem
promítám
a v místě nejjasnějším
barvy hledám
jen

racek tak bílý
spanilý v letu
a křídly stíní slunce svit
jen krouží plachtí
křikem vábí
hledá klid

poslušně do vln vkročím
bez nároků
pár kapek studí v kolenou
snad příliv kdyby našel
odvahu znát
touhu mou

pak ze mě by ji smyl
ten okamžik
to chvění

kdy jsem žil