MLADÁ NOC

Mladá, krásná, bledé tváře,

na polštáři tiše dýše.

Měsíc bílý, jeho záře

osvětluje všechny skrýše.

 

Bílý opar nočních stínů,

v jejích očích uzříš vinu.

Snad kdyby je otevřela,

byla by tak nezemřela

 

Ne, doopravdy mrtvá není,

za to může její snění

Přemýšlela příliš mnoho,

teď milosti lituj toho.

 

Všechny strasti zničit chtěla,

nic jiného neviděla.

Myslela, že radost žít,

uchystá jí v hrobě klid.

 

Svítí měsíc zpoza mlhy,

nikdy nebyl více bledý.

A dívka jenom tiše spí,

na peřinách z listoví.

 

Pěkně měkce ustlal les,

nohy objímá jí vřes.

Všude ticho, božský klid.

Proč nechtěla živa být?

 

Však doopravdy mrtvá není,

za to může přemýšlení.

Sotva duše vyšla z těla,

vytratil se rozum z čela.

 

Nad obzorem skrovně svítá,

múza oči otevírá.

Slunce hřeje její kůži,

děvče trhá z keře růži.

 

Proč si lásko tolik krutá?

Lásko trpitelská, smutná?

Snad milovat je lepší žít.

Všem, kdo chtějí v hrobě klid.