Anotace: Pro M.
Začínám pomalu vnímat svět, vnímat Tebe.
Otevřu oči...zelené lístky akátů
a nad nimi modrobílé nebe.
Otočím hlavu po Tvém dechu,
jsi tady, dotýkáš se mě ramenem.
V hlavě mám ozvěnu vzdechů
a dozvuk chvění v těle znaveném.
Směsice pocitů, která graduje
a potom přehluší i vlak,
najednou se mi vzdaluje
a já jsem lehká jako pták.
Mít možnost volby
a zvolit si svůj čas
kdy skon, půvab měl by
a zůstalo by kousek z nás....
Pak volím tuhle chvíli,
kdy zklidňuje se dech i srdce.
Kdy celý svět je modrobílý
...má ruka leží ve Tvé ruce.
Krásná romance i když heřmánek mi v básni chybí :-)
Jinak mě zajímá,jak je myšleno prázdná jako pták...
Určitě piš dále a vítej v modru.
28.08.2012 19:30:02 | Danger
Myslela jsem tím, že když pták letí, je volný, svobodný, bez starostí...prázdný. Ale chápu, že to může, v této situaci evokovat i jiné věci. Pokud Tě napadá to co mě, pak tě mohu uklidnit,že bych nikdy podobný výraz nepoužila, natož v básni :-)
28.08.2012 20:18:46 | Lenka Krásnodvorská