Odvykáš...

Anotace: Přestat brát drogu je pro závislého těžké... A co teprve pro drogu.

Po vlasech stéká slaná kapka,
kterou ty nikdy neuvidíš, lásko.
Přikrytá vločkami svého ticha
jak tenkou zlatobílou maskou
stávám se součástí tvých tužeb,
Ze stromů padám, bezejmenná.
Srážím se v chladu kusých nocí
vpitá do písmen tvého jména
a k ránu křičím, pokořená,
na schodech, které k ráji vedou.
Však vejít? Pro mě uzavřené
zůstává nebe. Klíče půl
- druhá vtesaná do kamene
tvých šesti srdcí na drátku.
Zašlápnu růžkem podpatku
zbytky nadějí na záchranu.
Rytíř je mrtev. A drak pannu
roztrhá drápy na kusy.
Poslední prázdné pokusy.
A ze všech slov co květem znějí
jen tenká vráska u pusy.
Jak droga v žilách koluji.
Droga se přece nebojí.
...ač ruce se ti trochu chvějí.