klasy

včerejší radost nabídla mi rameno
hlavu znavenou
s velkou důvěrou mu dám
nejsem sám

kolem barvy plují
něžné tóny
hoří lampióny
voní čas
a klas co zraje
v nedovřené pěsti
nechám si projít

dokonce i osiny
tak krásně lechtat umí
srandě nerozumí
a jenom jemně prosí
chtějí poznat smích..

prý že kdo jednou zasměje se
až za stonek se popadá
ten větru pevně čelí
a sebemenší záchvěv
ocení

do vázy svážu
nechají se
asi tak tucet možná víc
vždyť rub i líc jsou stejné strany
které jen pentle šedá
úsečí

Tvé zlaté vlasy
tvé klasy teď pohladím
a projdu se v nich
tak jak to máš ráda
veden povětřím