vzpomínce

vzpomináš na ty časy
společné chvíle
vůni sena
když po žebříku do vikýře
učilas mě lézt

párkrát se stalo že slípka plachá
tam co nejraději leháváš
své štěstí snesla pak se vznesla
ta radost ten smích byl jenom náš
a na tvých zádech kromě stébel

skořápek zbylo pár

bylo tam horko dlouhé stíny
pár cepů s dlouhou pamětí
a stará postel řezbou žila
a hlavně
tvoje objetí

nikdo to netušil
naše místo
tajemná aura zavoní
poprvé s tebou
nanečisto
nakloním
se trochu nesměle
v touze po polibku
a andělé nám vytrubují
stojí čas

tenkrát jsem dostal slib
z tvých úst
o nekonečné lásce
chvílích společných
a v sázce byly moje touhy
to ty víš
byla jsi jako hvězda
právě utržená z nebe
dost zralá
tak sladká
zakázaná
má

o několik společných nákupů dál
zdobení stromků
alb fotek
jsem se pousmál
a pokud jsem někdy šeptal "kdyby"
tak to jen proto že vím
že držíš sliby
že to co bylo stále trvá
že je to krásné jako dřív
jenom těch vrásek přibylo nám

důstojných