SOUČTY

 

 

 

 

 

moc místa v prostoru

kam dva by se vešli

se nachází

když jeden schází

a mě stále nedochází

jsem tu sám

 

nebylo vždy tak tomu

jak kdy

spíš úsměv chodil od domu k domu

 po krajině

jen tak líně

pohrával si

s náhodou

 

možná pod vodou

kde místo slov

v bublinách se věty dějí

a slova tichá

mezi sebou dovádějí

a jenom ryby vědí

kde ve vodě je stín

 

v prostoru pro dva když je jeden

touhou veden

nedívá se pod nohy

jen kouká k nebi

sčítá peří bílých křídel

bez potřeby

někoho se ptát

součet znát

 

jediná rovnice co smysl dává

je ta co zvesela provolává

že jeden a jeden jsou v celku oba

a doba

kdy to jinak bylo

se zas vrátí  i  kdyby lilo do konví

jen ona ví

kudy že cesta vede co tam jede

kolik se platí u vchodových dveří

a já jsem v součtu ten

pomatem

kdo věří

 

stojím sám na tom bodě

a kolem pustá místa hustá

řídká vzduchová hmota odčítá

mé možnosti

do síta je hází

velkým počtem otvorů

nic nevychází

hromadí se v opojení klidu

tak jen zatřes

třásně visí

přijdu

na to jak se dát a hlavně kudy

a aby součty mohly zase hrát

 

kde brát když není

slza stéká za ní druhá

víc než mě jich tváří hledá

kudy téct