vzduchová bublina v Nás
okolo Tebe mé nebe
zvětšila se
poznám to v hlase
slova pálí
a linky přímé co nás vedly
.. smutky obtáčí
obouvám naposledy tvé stopy
co se v prachu
nahodilých odchodů
ztichlým svítáním
pokoušely říci
prosté sbohem
jenže ty návraty to oslabily
z nevědění stal se řád
a do jistoty
té co naučila příjmat vinu
vchází stín
neprominu
polospánky nesouvislých vět
už nevnímám
nazpaměť je znám a přehrávám
ty děje
kde se život nebál
kde se směje
svítání
naposledy se zeptám
o čem to je
proč ty boje a komu z toho
kolik štěstí
pramení
když smutek o dvě lidské délky
bez soupeřů
vítězí
Tohle je skvělá věc, ST.
26.09.2012 12:35:35 | Psavec
Díky za návštěvu mistře :))
26.09.2012 13:14:06 | poeta
jdeš nějak do sebe, poeto.
25.09.2012 14:00:41 | CCGREE
Chtěl jsem jít od sebe ale trhala se mi kúže :)))
25.09.2012 14:02:06 | poeta
takže ses zhroutil do sebe jako správný rudý obr?:_D
25.09.2012 14:03:24 | CCGREE