Nekonečný konec

Vylil jsem na její fotku láhev vitriolu,
Už je to měsíc, co my dva nejsme spolu.
A celý měsíc od toho podrazu,
Moje tvář jak tvář sochy je nehybná,
Říkám si, jaká to byla kráva a holka pochybná,
Ale celý měsíc od toho nárazu, mé srdce se pod tím kamenem bolestí rozskočí, tím víc, že země se pořád dokola točí
A člověk chodí a spí, jí, pije a močí a
Ta zem netečná se pořád s náma všema točí
Jak bych se chtěl zas dívat do těch šedých tehdy hřejivých očí