A já ani na chvilku

Tak obyčejně podzimně mi chybíš
kdyby padal déšť
rozpustila bych si vlasy
aby tím spíš mi do nich pršelo
a to by připomínalo
volnost tvých prstů
když jemně taháš za uzlíky pramínků
a já ani na chvilku
neotevřela bych oči
pro krásu vděčnosti
že byl jsi tím, co mě i přes chlad hřálo.