Noblesa tajemství

Spatřil jsem v zrcadle výkladních skříní,
odlesk zrcadel očí a snů,
bez duší postávající kousky hmoty umělé,
jen panenky na hraní bez duše osamělé.

Půlka náměstí byla obsáhlá v tomto vidění,
ruce co jen noviny pevně v náruči svírají,
odlesk zrcadel očí a umělých snů,
až po kraj spodničky v podloubí nesmělých
zákoutí kousíčku těla.

Žilas jen při padání listí,
větrem byl vánek tvého srdce,
deštěm nebyl ani tvůj pláč,
ale jen radost z pochopení.

Černě deštěm lesknoucí kočičí hlavy,
zpod nich vídávám tvá přání,
že noblesou snažíš se zakrýt svůj stud,
že bez kalhotek do města vyrazilas hned.

V zrcadlech výkladních skříní,
kde reklamou se dnes nešetří,
v ohybu tvého pozadí,
jen odlesky tvých tajemství.