Rybář

*

na břehu jezera pramice stojí
rybář si do ní své sítě ukládá
kůži má sluncem vypálenou
snad jednou ji měl bílou jemnou
a s prvním jitřním rozbřeskem
na svůj lov vyplouvá
pak v černočerných hlubinách
spočne mu zrak
když na svou ženu vzpomíná...
dělá to takhle od nepaměti
dělal to včera dělá to dneska
dělá to snad už celé věky

v chatrči žena jídlo mu strojí
pečlivě uloží sítě co došila
vyhlíží soumrak
jen obavy v srdci ji bolí
pomalu brouzdá bosky vodou
nohy jí spočinou na lasturách
začne si s nimi hrát
po kapsách je pak schovávat
tahle je kropenatá...
tahle je bílá jak cukrová vata
a tady ta má křídla jako pták
s první hvězdou se dočká
a jedny stopy se v dvoje spojí

pak k ohni usednou
skromnou večeři pojí
zapijí vodou z pramene
uhasí ohniště a jdou spát
ruce se propletou
pak jsou jen svoji
na mušle se spolu učí hrát...