Rutinně tesat

Láska stejně jednou zradou pojde,
někde mezi dvojitým štěstím,
doufám, že nikdo nikdy nenajde,
její zkrvavené torzo pod listím...

Rutinně tesat slova plná stesku do kamene,
něžné stopy ve starobylých kolejích,
zklamat ideály svého přítele,
Vrhnout kostky...A pak?
Způsobeně odejít...