dnes už by se hrady nemusely stavět na kopcích

sním ještě kousek
jsi moc dobrá
chutnáš skvěle
a jak se rozpouštíš
na jazyku
v těle
hřeješ a umíš proubozet touhy
na věčnost maluješ
okamžik pouhý
doteky nesmělé schováváš po kapsách
a jsou i chvíle kdy si přiznám
že tě mám moc rád

dokážeš vyplnit hluché tóny
při dešti
najít místa
kde by se dalo schovat
slova šeptat
nebo zvolat

skálo ač stará nevíš nic
o tom jak mám teď ruce plné
i srdce
tý holky co se náhle
..
a mé uvnitř trochu stáhlé
neví si rady
zasněné

možná že spřeházím kostky našich hradů
víc vstupních bran
oken
spojím věže pevným mostem
a že je to mým zvykem
od tebe ke mě
nejrychlejc