Nešťastná sedmička

Sedm měsíců, jak voda v Jizeře,
uplavalo nenávratně pryč.
Sedm měsíců podobných příšeře,
co vzala si na mě bič.

Opět se zima ozvala,
listí už vítr unáší.
Má milá už šanci nedala,
stavět stržené prý nesnáší.

A tak sám trávím den,
víno není komu dolít…
V mysli jedno přání jen,
za ruku se s láskou projít.

Cítit jemnost její kůže,
obdivovat tajně její tělo,
při návratu koupit růže…
Noc promilovat by se mělo…

…

Teď tě však jistě jiný hladí,
líbá tvoje božské rty,
třeba k tobě lépe ladí…
Ale láskou mou jsi stále ty!