Příběh

V tajemných snech,

kde sličná dívka kráčí,

v kouzelných dnech,

se někdo na ni mračí.

 

Vlasy rozevláté, bohaté,

našlapuje jako víla,

srdce má od něj prokleté,

ale v naději je síla.

 

Vítr dívku hladí po těle,

jen slunce se jí vyhýbá,

mladík se dívá nesměle,

a pro něco se ohýbá.

 

Svou odvahu sebral,

chce zachránit divu,

za bohyní se vydal,

následovat její hřívu.

 

Ona šla jak bez duše,

ale za jasným cílem,

on piřpravený kuše,

šípy s ostrým hrotem.

 

Již byla noc čarovná,

dívka svalila se k zemi,

teď byla chvíle správná,

chlapec pomodlil se k nebi.

 

V chatě jezerní byl schovaný,

ten zlý čaroděj, bezesný.

Šípem byl od něj zraněný,

mladík umí být přesný.

 

Dýkou do srdce končí,

už neřekne hrozlivou kletbu,

a mladý muž odkráčí,

vyplnit poslední věštbu.

 

Ten spanilý, padlý anděl,

srdce začíná opět bít.

Mladík k ní zachraptěl,

jestli s ní může být.

 

Hrudník se pomalu zdvíhá,

ale odpověď žádná,

jeho život se mu míhá,

ona je stále bezvládná.

 

Rtami se přiblížil k dívčiným,

se zbytkem odvahy,

políbil ji, jejím prvním, jediným,

ona procitnula záhy.

 

A v jeho objetí,

nalezla lásku,

bylo pryč prokletí,

a on měl svou krásku.